k víkendovému setkání

22. dubna 2013 v 9:10 |  Akce
Tak, žádost jakžtakž vyplněna, budeme s holkama ještě ladit poslední detaily během dneška a zítřka, a pak už hurá tisk, na poštu a čekat :),
a to je správný čas pro nástin možného setkání.

Protože je Brno město, které známe asi nejlépe, je na 99% jisté, že setkání proběhne v Brně. Rozhodujeme se mezi několika místy, která jsou uzpůsobená jak pro aktivity, diskuze či promítání, tak i pro přespání a přípravu nějakého jídla.

Co se programu týče - nápní budeme převážně my všechny sobě navzájem, s tím že existují určitá témata, která bychom rády otevřely.

Téma poruchy příjmu potravy bude někde ve vzduchu asi po celou dobu, každá z nás si ho tahá okolo sebe, ale nemáme potřebu začít klasickým "jmenuji se XYX, a mám takovou a makovou poruchu příjmu potravy tolik a tolik let". V rámci projektového záměru bychom rády získaly náhledy, zkušenosti, doporučení a další důležité informace od všech, kteří budou ochotni se o to podělit, ale ani jedna z nás si nedovede představit hned od začátku moderované diskuze se zapisováním poznámek.

Máme nápad na jiný způsob předávání informací, a jsme zvědavé, jak se bude líbit ostatním:)
.
V rámci prvního setkání bychom se rády věnovaly tématu sebepoškozování. Přiblížit se a prozkoumávat tuto oblast nám připadá nejen zajímavé (podívat se objektivně na většinou hodně pokřivená dogmata a představy o tom, co to sebepoškozování vůbec je a jak se projevuje), ale i hodně důležité pro poznávání a dozvídání se sami o sobě.
Mluvení, mlčení, psaní, workshop...tak nějak by to mohlo být.
Hlavní slovo v tomto směru bude mít Moni.

Také bychom rády podnikly nějakou vycházku mimo civilizaci (ano, i v Brně to jde), kde vzhledem k příznivému počasí můžeme z těla vypotit nějakou energii a udělat místo pro načererpání nové, anebo jen tak být na dobrém vzduchu :)

Večerní možnost posezení u vína či čaje, promítnutí filmů či nějaká společenská aktivita.

Společné jídla. Otázka dobrovolnosti je namístě, avšak jsme přesvědčeny, že má smysl zkusit snídat, obědvat a večeřet společně. Nezáleží na velikosti porce, záleží na tom, že nebudeme jíst samy.

Kreativní část setkání má několik variant. Ta nejdůležitější, kterou bychom rády nějak konkretizovaly, souvisí s jednou z hlavních aktivit celého dlouhodobého projektu, a to vytvořením fotovýstavy.
Moni k tomu napsala hodně dobrý odstavec, který zde přidávám:

Zdá se, jako by tělo bylo necitlivým objektem, který k naší osobnosti nepatří. Pouhá schránka. Módní doplněk. Snažíme se donutit tělo, aby se přizpůsobilo našim perfekcionistickým požadavkům. Chceme, aby bylo krásné, štíhlé, mladé, bez vrásek a bez špíčků, bez strií, bez jizev, bez chloupků, bez pórů, bez pupínků, aby bylo vyšší nebo nižší, někde větší, někde menší, opálenější, aby se nepotilo, aby vonělo, bylo hebké, výkonné, pevné, ohebné atd. Z uvedeného vyplývá, že na svoje tělo máme požadavky, které jsou často zcela proti jeho přirozenosti a funkčnosti, a ve snaze dosáhnout pomyslné dokonalosti ho neváháme ničit. Jako by tělo bylo nepřítelem, proti kterému je třeba bojovat.
Ale proč se snažíme přizpůsobovat své tělo? Nemělo by to být spíš naopak? Neměli bychom se přizpůsobit svému tělu a respektovat jeho schopnosti a hranice?
Zkrátka přijmout ho takové, jaké je, tedy jako tělo, které nám dává život, a nikoliv jako produkt, který nás (v lepším případě) zdobí.
Všechny tyto a další myšlenky bychom chtěly vyjádřit výstavou fotografií těl. Těl bez hlav nebo bez obličejů, jako výraz toho, že naše těla jsou od našich osobností oddělena. A možná také jako výraz toho, že se snažíme svoje těla přijmout taková, jaká jsou - snažíme se bojovat s poruchou příjmu potravy.
Mnohé z nás se konfrontaci s vlastním, možná nenáviděným, tělem vyhýbají. Nerady nosíme obepnuté, příliš odhalující oblečení, nerady se ukazujeme v plavkách, nechceme se svlékat, nerady se fotíme a možná, že se na sebe ani nedokážeme podívat do zrcadla.
Proto věříme, že samotný akt focení by mohl být dobrým krokem k sebepřijetí. Svléknout se do spodního prádla, nechat se takto vyfotit a následně ukázat tyto fotografie světu… Prostě se za sebe nestydět. Jsme takové, jaké jsme, a ať to všichni vidí.
Kromě individuálních fotografií bychom rády udělaly společnou fotografii, kterou bychom chtěly ukázat (sice známý, ale ne příliš akceptovaný fakt), že každé ženské tělo je jiné. Příroda u žen byla velmi kreativní a nadělila každé z nás rozdílné tvary a křivky. Zdá se ale, že naše společnost nemá tolik fantazie, aby to nepřeberné množství dokázala přijmout. A tak akceptuje pouze jeden jediný typ postavy, kterého se tolik žen, proti vší přirozenosti, snaží dosáhnout.
Vidět svoje tělo vedle jiných těl by mohlo být také nenahraditelnou zkušeností. Často se totiž nejsme schopny vidět reálně, jsme proti svému tělu zaujaté a vidíme ho pouze jako škaredé a tlusté. Odborně se tomu říká porucha sebeobrazu. Právě při konfrontaci s ostatními si můžeme uvědomit, jaké ve skutečnosti jsme.
tak.
Co se bude dít přímo na setkání, závisí na spoustě věcech. Můžeme se o tom bavit, můžeme něco zkusit přímo vyfotit, můžeme si jenom pohrát samy se sebou a prostorem okolo, nebo s věcmi okolo. Samostatně, společně, možností je hodně.
Zuz přišla s hodně dobrým nápadem na výrobu masek, který by mohl vést třeba i k nějaké performance :)

A druhou věcí, kterou bychom chtěly v tomto kreativním duchu uvést, by byla možnost divadelní hry dle knihy, o které se tu již také psalo.
Nic z toho není povinné ani nijak závazné, existuje dalších XY možností co dělat nebo co nedělat.
.
Součástí setkání by mohli být i dva zajímaví hosté - experti, o kterých teď neprozradíme nic bližšího, ale kteří na projekt nahlíží jako na přínosnou záležitost a mají chuť se do něj zapojit.
...
ps. grantová žádost je samozřejmě netajná, pokud by někdo měl zájem nahlédnout, není problém.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rezzy Rezzy | Web | 22. dubna 2013 v 19:24 | Reagovat

Ahoj holky, ten nápad setkání mě zaujal už když jsem tady o tom četla dříve a opravdu jsem přemýšlela o tom, že bych se poptala na podrobnosti a jestli bych taky mohla přijet... Bohužel v pátek mi přijede přítel z ciziny, bude tady měsíc a asi by nebyl nadšený, kdybych takhle někam jela, už tak slíbil, že se mnou půjde na několik rodinných oslav a setkání (přestože nejradši by byl furt jen se mnou). A bude tady do 28.5. Tak nad tím stále přemýšlím no... moc se mi to líbí a určitě by to bylo super setkání... Kdyby to nakonec vyšlo na 31., tak by to pro mě bylo lepší O:-) Jestli ne, tak třeba jindy no. Věřím, že se tohle celé krásně rozjede, moc tomu fandím! Mějte se krásně :)

2 nadruhypohled nadruhypohled | 23. dubna 2013 v 8:06 | Reagovat

[1]:Ahoj Rezzy,

hned na začátek - jet může každý, není třeba žádných povolení.
A co se samotného setkání týče, tak pokud je zájem, myslím že by mělo smysl udělat klidně obě setkání,  což by znamenalo pouze technické úpravy (asi časové).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama