Z pohledu Jany

27. května 2013 v 19:15 |  O projektu
Mluvit o ppp je pro mě těžké, protože to není nikdy jenom o ppp. Přemýšlela jsem, jestli se vůbec mohu do Projektu zapojit, protože trpím i jinými problémy, které s ppp souviset mohou, ale nemusí. Zkrátka a dobře, ppp je v mém případě "jen" dílčím bojem ve válce, kterou vedu sama se sebou o vnitřní svobodu. Pak jsem si ale uvědomila, že problémy v životě nepředstavují pouze čisté diagnózy z abececního seznamu kódů a že všechno souvisí se vším. A taky, že určitě nejsem jediná a že kdysi by mi podobná sdílená zkušenost určitě hodně pomohla a možná mě i zachránila před nejhorším. Protože ač jsem bojovala sebevíc a zkoušela všemožné cestičky ven, byla jsem vlastně vždycky sama. Nedobrovolně.
Zanedlouho to bude sedm let, co se s ppp potýkám. Spouštěcím faktorem byl stres a deprese po smrti mého otce a další neveselé rodinné příhody spojené především s osobou nově příchozího samozvaného otčíma a neustálý strach o mámu. Deprese mě dovedly k dlouhodobým úzkostem a pocitu vlastní nedostatečnosti snad ve všech myslitelných oblestech - oblast fyzického těla nevyjímaje. Ppp pro mě znamenala nejprve nevůli/neschopnost žít, smířit se a jít dál. Ptala jsem se, kde se stala chyba a nacházela jsem vděčnou odpověď - ve mně. K odmítání jídla se připadalo chronické odmítání spánku a sebepoškozování. Neschopnost žít se proměnila v cejch i trest zároveň.
Za tu dobu jsem prošla ordinacemi psychologů, psychiatrů, vyzkoušela různé terapie a rozličná farmaka.
Dneska už jsem na tom mnohem líp, i když zdaleka nejsem za vodou. Pomohla mi rodina, přítel, ale především vůle pracovat na sobě a ustát pohled do zrcadla (obrazně i doslova). Přijmout sama sebe se všemi svými chybami a nedostatky je ten nejtěžší krok. Je snadné být špatný ve vlastních očích. Je to vlastně tak trochu alibistické - když už se jednou označíte za špatného člověka, každá další chyba je jen utvrzením a zvrácenou satisfakcí. Mnohem těžší je být dobrým člověkem a vnímat se tak. Bez ohledu na rozměry, čísla, měřítka. Bez ohledu na výkon a poměřitelný úspěch. Protože i úsilí se počítá.
Zapojuju se do Projektu, protože věřím, stejně jako Kristýna, Zuzka, Moni a další, že existuje cesta ven. Možná je dlouhá a trnitá, ale je tady už dneska a rozhodně není liduprázdná.
Takže se obujte do pevný vůle, trpělivosti a ... slezte z váhy :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama