o mojí PPP

30. ledna 2014 v 22:36 | Kristýna |  Zápisky
do publikace ode mě:

Můj svět, stejně jako cokoli na světě kromě boha asi, je nějak ohraničen.
V jednom místě se začla olupovat omítka. Vidím to, samozřejmě mě to rozčiluje. Nemám ale vhodnou sádru, a tak s tím nic nedělám. Po nějaké době se udělala prasklina. Jdu koupit sádru, zadělám to. Prasklina není vidět, ale je vidět rozdíl mezi omítkou a sádrou. Nejsem s tím spokojená, ale malovat kvůli tomu celou zeď...nemám na to tolik času.
Za nějakou dobu se sádra rozpukla a vypadly i nějaké kamínky. Znovu úřaduju sádrou. Jsem z toho nervozní, protože tahle jizva je už patrná na první pohled. Sháním barvu. V obchodě mají různé druhy, vím, že bych měla koupit XX, protože jsem s ní vymalovávala celý svět, ale mají jen velké balení (= za hodně peněz), které celé neupotřebím.
Hm...zase to ale bude stejná barva jak na ostatních stěnách...ale co se zbytekem barvy ? A taky jinačí mají v akci ...
Odcházím domů s kbelíčkem AAA.
Doma jsem vymalovala stěnu. Vypadalo to dobře. Ptala jsem se návštěv, jestli je hodně vidět, že je to malovaný jinou barvou. Nikomu to nepřipadlo, všichni se divili, že by je to ani nenapadlo. Ok. Mě to ale hlodalo dál...
Za nějakou dobu to bylo k nevydržení, balím se a jdu koupit velké balení XX barvy ( což znamená, že si cestou omlátím o hlavu zcela zbytečnou koupi menšího balení AAA). Natáhnu igelity, vytahám nábytek, a začnu oškrabávat omítku na všech stěnách.Původní jdou krásně, ale ta nově natřená nechce dolů. Drhnu to kartáčem, konečně to trochu povoluje. zatracená AAA, nadávám v duchu i nahlas. Na dlaních mám mozoly, jak mačkám kartáč, ale jde to dolů, to je hlavní.
Škráb škráb...a najednou ryc - díra jak prase. Po zemi se povalují kamínky a všude jsou oblaka prachu. Sesuv? Kašlu oblaka a koukám na díru. Z druhé strany prosvítá cosi jako světlo.
Panebože! Tohle už sádrou nedám, říkám si a pomalu se přibližuju. Ohmatávám díru a přemýšlím, co dál.
Kdybych to hned natřela tou XX, nikdy by se toto nestalo, říkám si, když díru ucpávám posbíranýma kamínkama....
Samozřejmě to vypadá otřesně. O hladké rovné zdi si už můžu nechat leda zdát.
Hrát aspoň na efekt. Polystyren, staré knížky, cokoli, co by mohlo dodat stěně rovný nádech. Lepím to k sobě chemoprenem a sádrou, sem tam upustím slinu nebo žvýkačku. Je to jedno, hlavně aby to už sakra nevypadalo tak hrozně rozbořeně...
x
Domalováno. Všechny stěny mají stejnou barvu. Před zadělanou díru jsem postavila skříň. Nepodařilo se mi díru spravit dostatečně dobře na to, abych mohla stěnu nechat holou. Co by si pomysleli návstěvníci?
Jakmile budu mít materiál a nápad, stačí skříň jen odstavit, díru spravit, domalovat (barva XX ještě zbyla), a bude...
x
No, a tak mě někdy napadlo třeba koupit mooooc plastelíny, a vyplnit jí celou díru. Vypadalo to skvěle. Nebylo to téměř poznat.
Problém nastal ve chvíli, kdy se na kus plastelíny nalepila jedna z návštěv. Vůbec mě nazajímalo, že návštěva tento objev považuje za úchvatné zpestření (ani to, že si nevšimla, jak velkou plochu plastelína zabírá), viděla jsem jen narušenou strukturu zdi, a obří díru skrývající se v hloubce.
Plastelína se hodí na výplň, ale zarovnání musí být z něčeho jiného, uvažovala jsem...
a tak jsem zkoušela a zkoušela.
Sem tam přišel na čaj nějaký mimoň znalý zedničiny, a dal mi pár tipů. Porůznu jsem zkoušela, něco bylo opravdu funkční, ale stejně jsem dřív nebo později došla k tomu, že mě vadí ten fakt nabourané zdi, a nic jiného.
x
A čím víc jsem si tohle uvědomovala, tím víc jsem propadala zoufalství z toho, že nemám nejmenší šanci dát zeď dopořádku, aniž bych nemusela zase všechno zakrýt igelitem, odstavit nábytek, a seškrábat omítku. Dále mi bylo jasné, že všechny "vychytaný" vycpávky poletí do spalovny, protože jediná možnost jak dát stěnu dokupy, je najít kvalitní šutry.
x
Mám teď tedy trochu staveniště. Když jsem vyhazovala odpad, zjistila jsem, že knížky shnily a plíseň prorostla ještě o kousek dál, takže jsem musela pár kamenů vylámat.
Není to moc snadný, člověk musí furt dávat pozor, kam šlape, po nocích někdy hodně protahuje chlad, a taky s návštěvama je to horší.
Moc mi to nevadí, protože už tak místo do hospody chodím do lomů, kde hledám materiál, a partnerská nedorozumění písmenkovo/internetová nahrazuju gůglením kutilských poraden.
Dobrý je, že sem tam někdo dotáhne nějaký šutr, že si na mě vzpomněl, a jestli by se mi nehodil. Většinou moc nepasujou, ale schovávám si je, co kdyby se hodili později.
Občas mě už tahle zedničina pěkně sere. Mám chuť vzít silikon a celý to zaflákat, namalovat obří plátno a pověsit to přes celou díru.
Kdybych to už jednou v minulosti neudělala, asi bych to i realizovala. Nejen že bych se tím zbavila hnusu, ale navíc bych právě z tohoto místa udělala (mám okno na to slovo, které by to vyjádřilo - něco jako zlatý hřeb či tak něco)...
Někdy mi chybí ještě jedny ruce.
Taky mě napadlo, že bych celou zeď shodila, v IKEI koupila konstrukci na skříňový systém PAX, a v nějakým dalším shopu pořídila velkoformátovou tapetu s potiskem vyházejícího slunce a dala to dohromady. Vytvořila bych tak pevnou, ale přesto posuvnou efektivní zástěnu s možností výhřevu solárním způsobem...
Otázkou je, zda bych zvládla žít jen ve 3D, aneb za jak dlouho bych zas hledala kamínky.
..............................................................................
moje ppp není ta díra ve zdi. Moje ppp bylo všechno to harampádí, a další zbytečný sračky zastupuje barva AAA a kartáč.
.
Tak...prozatím vše.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ven-ven ven-ven | 2. února 2014 v 17:41 | Reagovat

Kristy, to je tak skvěle napsaný... Už se těším, až to celý zrealizujete!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama