Čtyři roky s PPP

19. dubna 2014 v 11:03 | Zuz |  Zápisky
Někdy někerá z nás píše na svůj osobní blog věci, které potom dobře zapadají do projektu. Pro mě je dobrý slyšet někdy, že "hele, hoď tenhle článek na projekt, mohlo by to k něčemu být" a tak házím nedávný příspěvek.
Zuz

"Fajn, fajn, fajn, místo abych se radovala ze světla venku a z akorát počasí, ze zelené oblohy stromů v parku, ze svěžího vzduchu, z toho, že až tohle přežiju, budé dlouhé volno a že potom zase bude podzim....
O podzimu tady básním pořád. A napadlo mě, jestli je možné si vytvořit negativní asosiace, kterým se podvolí podvědomí pak tomu odpovídá najednou celej svět?!
V praxi asi tak... minulé léto bylo špatné, měla jsem deprese a záchvaty a bylo hnusný vedro a já s nemohla zahrabat do svetru, na koncertě Radůzy tak žhnulo slunce, že jsem "musela přetrpět" sama sebe svlečenou do tílka... Naopak poslední podzimy byly dobré, pné života, prožitků, událostí a sebedůvěry...
Teď si to mé podvědomí pamatuje a automaticky zařizuje, aby mi připadalo tohle období a přicházející léto jako jedno velké utrpení. A naopak až začne podzim, budu šťastná naprosto bezdůvodně. Tak můžu naprogramovat sebe na pozitivní mod v každé minutě?!
...poslední dny žiju jako pod hromadou těžkých peřin, necítím se dobře a nechám to mnou proplouvat až ke kořenům. Místo abych vstala a přestala si utvářet vlastní realitu v hlavě, jsem strašně unavená tím jak nežiju a navenek nedělám nic, zevnitř jsem jako po 24hodinách v dolech, tak vyčerpaná. Proto každé odpoledne usínám tvrdým spánkem. A když ne, tak se ploužím ode zdi kde zdi a jím... jím... zobu... jím... nepiju... jen kafe... nic z toho mi absolutně nechutná... ale jím... kafe...jídlo...kafe...jídlo...
Tělo je tím odrovnané. Trávení nezvládá ani suchý rohlík, ze všeho je mi zle a zůstává to nezpracováno v žaludku, vlasy jsou suché obličej taky, všude malé modřiny z ničeho a permanentně extrémně studené nohy. Sešrotovaný prst se ne a ne zahojit. Jsem v hodně podobným rozpoložení v jakým jsem přerušila školu, ve kterým jsem odmítala dělat něco reálně a raději jsem přežívala. S rozdílem toho mezitím prožitýho.
Uff.
Píšu to proto, že jsem si až teď přiznala, že v tom pořád frčím, že jsem se jen snažila uměle navodit zdravý stav, přitom při prvním pokušení jsem se vzdala a podlehla. Styděla jsem se asi tak dva a půl měsíce přiznat si toto a fakt, že to dělám špatně. A když tedy nezapočítám ty zdravý období, vychází mi 4 roky s PPP. Teď se nestydím. Vím, že to zkusím znovu. Že zkusím všechny svoje domněnky, myšlenkový balíky nechat plavat a mezitím fungovat. Protože cítím nesmírnou radost a nadšení z věcí, které brzy budou a rýsují se už teď. Projekt je pro mě teď víc než aktuální a důležitý. Stejně tak hodiny zpěvu a klavíru a samostatné cesty, které musím podniknout. A modlitby a lidi, kteří mi věří a se kterými můžu mluvit jako já.
...
Důležité je, že to není nesmrtelnost, která nám dává sovbodu, klid a prostor pro cokoliv, ale právě smrt, která je nevyhnutelná pro všechno živé. A to nám dává ten největší prostor pro život z celýho srdce.
Patetičtější už být ani nemůžu... :)"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama